Rok se s rokem sešel a je tu další jezdecké táboření na Hněvšíně. A co všechno se v tom nádherném zapadlém koutě poblíž Slap všechno seběhlo, o tom je následující reportáž.
(Kdo byl, zavzpomíná si, kdo nebyl, zjistí oč jde a třeba se i zasměje...:-)
Letošní jezdecký tábor se konal opět na tradičním místě - Drtinově statku na Hněvšíně. Ubytování bylo stejně jako loni velmi luxusní (na rozdíl od předchozích táborů) - bydleli jsme v letních koňských boxech u haly,(celotáborová hra na skrčence ve stanech se tedy nekonala). Společnost nám tam dělala jedna tmavá huňatá ovce a malý muflonek, který musel být v boxe zabedněný až po střechu, neboť ve věku šesti měsíců skákal lépe než nejlepší parkurák a neustále si klestil cestuke svobodě. Naši koně byli všichni pohromadě v dolní stáji, která byla pro nás zároveň i posilovnou, neboť odsunout drhnoucí vrata každého boxu na zrezivělých kolejničkách byla opravdu fuška.Celodenní náplní tábora byla péče o naše koně, občas pomoc s něčím na statku, odpolední či večerní vyjížďky do volné krajiny (dle počasí), číhání na dvoře statku na vodu, vaření na plynových bombácha různorodé činnosti ve chvílích volného času. Z druhého týdne například hudební chvilky s kytarou a flétnami (nutno podotknout, že při některých písních jsme řvali jako na lesy), návštěva Honzy a soutěž o lepší rizoto, výprava do lesa, výroba travnato-dřevěných koní, návštěva Lenky, výprava do zemědělského muzea s odborným výkladem pana Maška, blbnutí na dětském hřišti, návštěva Jany a pestré hudební odpoledne, karban aneb Všemožné i nemožné hry s kartami na Prší, čtení knih atd. Z práce na statku jmenujme například vodění místních koní do výběhu či skládání 58 balíků sena po 350Kg na půdu nad horní stájí. Po této práci (skládání sena) jsme byli propocení durch, a tak jsme dostali povolení k zabrání stříkadla - procesí v plavkách se nahrnulo k hadici a stříkalo na sebe šíleně ledovou vodu, mydlilo se, šampónovalo se a strašně dlouho se oplachovalo (ty mýdlové bubliny ne a ne ze sebe tou ledárnou smýt). Pocit prokřehlosti brzy vystřídala svěžest a užaslé hlášky typu: Hele, já dokonce voním. :-) Velmi oblíbenou činností bylo také odlupování vrstev jílu z našich dvou prasátek - Lohera a Rosseliniho. Totiž oblíbenou pro okolí, které pobaveně naše usilovné snahy o zušlechtění těch dvou sledovalo a často přidalo jízlivou poznámku, kterou jsme hned kontrovali.Připravovanou noční hru (v noci ze čtvrtka na pátek) nám překazila buřina, která se přihnala a rušila náš poklidný spánek celou noc. Zuřivé bubnování kapek, světlo jako ve dne a před naší ubytovnou místo cesty řeka...každý byl rád zakutlošený ve svém zahřátém spacáku.Z tradičních Hněvšínských událostí nám chyběl táborák, který se nesměl rozdělat kvůli suchému počasí a nedostatku vody, zato však nechyběly fenomenální Všenorské koblihy - jablečné a jahodové, okurky a výborné okurkové saláty, těstoviny na tisíc způsobů, a samozřejmě i vtipkování, úsměvy od ucha k uchu - zkrátka uvolněná odpočinková Hněvšínská atmosféra.
Fotkami se můžete kochat tady!
Fotkami se můžete kochat tady!