Tak po zrušení předchozích závodů jsme konečně dorazili do Opřetic, na luxusní parkur, který mají. Jeli jsme celkem čtyři dvojice: Verča a Snoopy, Terka a Alonzo, Patty a Dar, Johana a Loher.
 |
| Alonzo |
Terka s Verčou jeli hned první soutež, což byla stupňovaná obtížnost do 60cm. Oba se chovali velice dobře, i když Snoopy se musel předvést a tak Verču na oprácku malinko povozil. Ale naší Verču to nerozhodilo a jen se tomu smála. Alonzo se setkal se svým kamarádem od bývalého majitele Nice Princem, což je vlastně tmavší a hubenější Alonzovo vydání :). Opracování i prohlídka parkuru proběhla dobře a tak se odstartovala první soutěž. Obě dvojice odjeli čistý parkur a dokonce v dobrém čase. A i když Snoopy se samozřejmě choval jako profík, Alonzo byl velké překvapení. Alík totiž zažil svojí parkurovou premiéru. Všichni měli v dobré paměti podzim minulého roku, kdy překážky prorážel a nejednou za nimi upadl. Přesto strčil do kapsy všechny ostřílené poníky. Takže Terka s Alonzem se umístili na druhém místě a Verča se Snoopym na třetím. Samozřejmě následovalo čestné kolečko a máme z nich radost.
Soutež číslo dvě (70cm) hodlali pokořit Patty s Darem. Na společném opracování to nevypadalo, že by zajeli celý prakur bez problémů. Dar se pokusil několikrát vyhnout a na profily koukal jako z jara. Patty z toho malinko chytala nerva, protože nejenže na sobě měla růžovou sadu, kterou si při své smůle vylosovala, ale ještě měla pocit, že jí čeká ztrapnění všech dob. Na kolbiště pak vjížděla s pocitem uzkosti. Ovšem orionští se podpořují a když při nájezdu na první překážku zaslechla skandování "Jen růžová to může být!" už nemyslela na nic jiného, než že zajede precizní parkur. A zajela. Dar šel v dobrém tempu a nevyhnul, dokonce zariskovala a na dvou místech zkrátila dráhu, jak se jen dalo. Bohužel poslední překážku Darouš shodil, čím jim vysloužil osm trestných bodů. Co se dá dělat, alespoň jsme měli radost, že přešli. V našem oddíle panuje názor, že Dar je starý a skákat se s ním v tréninku, natož jezdit na závody, nedá. Natřel jim to!
Poslední jela Johana s Loherem 80cm. Loher nešetřil ostatní kolem sebe a hodlal si užít závodní atmosféru, jak se jen dá. Johanu tak trochu potahal po zemi, když se rozhodl, že poběží za odjíždějícími poníky. Johaně se vytrhl a jak nám řekla, viděla jen jak mizí za kopcem. Ale to by nebyl Loher, aby se nevrátil. Sice chvíli lítal mezi přepravníky než se ho podařilo chytit, ale podařilo. A tak Jožka nasedala s velice smíšenými pocity. Aby ne, buď jí čekala jízda života s rozevlátými tvářemi, jako při startu rakety nebo vyhlídkový let nad kolbištěm. Jenže Loher si to rozmyslel a choval se velice slušně. Parkur zajeli plynule a bez chyby, což bylo na Johaninu parkurovou premiéru velice dobré. Vysloužili si 17 místo z 30 startů.
Tak nakonec závody skončili s dobrou bilancí a hlavní je, že jsme neudělali ostudu, ba naopak ukázali jsme, že přece jen máme něco z parkurových vloh. I když mizivé :).
