Po dlouhé zimní pauze, kterou někteří z nás vyplnili bojem o co nějvětší počet pádů na zmrzlou jízdárnu nebo dohadováním se, kdo vyveze to d----- kolečko po zmrzlém prkně tentokrát, se konečně oteplilo a my mohli začít trénovat na novou závodní sezónu.
 |
| Terka na Luganovi |
Zahájili jsme netradičně. Ve slabé chvíli jsem byla Norou přemluvena, abych s ní vyrazila na drezury. Později, když mi teprve celá situace došla, mě trochu polil pot. Proti drezuře toho moc nemám, je to přece jenom základ všech jezdeckých disciplín, ale že bych se musela veřejně ztrapňovat na drezurním obdélníku, do toho se mi moc nechtělo. Ale slib je slib. A tak jsem tedy já s Lugánem a Nora s Loherem začali pilovat vše, co jsme stačili za zimu zapomenout.
Před závody jsem si úlohu sjela několikrát a moje pocity byli rozpačité. Nakonec jsem se ale odhodlala a přihlásila se do drezurní úlohy DD. Nora s Loherem, na kterém moc netrénovala, se přihlásila na úlohu Z3 a DU. Den před závody tu bylo opět, moje tak oblíbené, zaplétání koní. Po téměř devadesátiminutové práci jsme se s Norou navzájem ujistili, že koně vypadají slušně. To, že má Loher na břiše stále dlouhé, zimní chlupy, které se mu při každém kroku vlní, jsme bohužel nějak nezamaskovali. A tak jsme v sobotu ráno vyráželi na Mělník se dvěma chlupatými, sice zapletenými, ale pořád stále nevábně vypadajícími koňmi.
 |
| Nora na Loherovi |
Cesta na Mělník proběhla v pohodě, až na špatnou domluvu mezi námi a řidičem, takže jsme se na půli cesty do Kolína otočili, a tentokrát už opravdu vyrazili směr Mělník. Koníci byli hodní, chovali se jako profíci a tak Nora opracovávala a já s Lugísem se potloukala kolem. Lugáno si také zaběhal po areálu, když se chudákovi Verče vyškubl a v opojení ze svobody pošlapal pěstěný trávník, na který mají koně vstup zakázán.
Loher předvedl na drezurním obdélníku stabilně dobrý výkon, a tak se Nora v soutěži Z3 umístila na 4. místě ze 6 startujících. V soutěži DU, která byla pro oba nová, již bylo více startujících, ale i tak Nora obsadila dobré 10. místo z 15 lidí. Já se v soutěži DD umístila na 10. místě z 15 soutěžících.
Přestože jsme se neumístili (k mému překvapení jsem ani nebyla poslední), jsem já osobně měla z drezury dobrý pocit. Oproti soukromým koním holt s oddíláky šanci nemáme, ale nejde o to se umístit, ale získávat nové zkušenosti a dozvědět se, na čem je potřeba s koněm zapracovat (nevěřili byste, kolik způsobů vyjádření má obrat "táhne se jako smrad"), což se z parkuru nedozvíte (teda pokud Vás kůň nevyklopí na prvním skoku). Ale i tak. Bílých rukavic, naleštěných (a zapletených) koní, decentních sak a kloboučků mám na čas dost. Tak snad nám počasí výjde a v dubnu vyrazíme na parkury!
Terka