Potěšující byl vysoký zájem, který dokonce převyšoval naše kapacity. Museli jsme bohužel nějaké přihlášky odmítnout. Jezdců, kteří by si rádi vyzkoušeli své schopnosti na pohodových ,,zetkách“, je v okolí Prahy asi dost a klubů – pořadatelů bohužel málo.
Ale k samotnému dni. Počasí nám občas trochu vyhrožovalo, ale k lijáku nakonec naštěstí nedošlo. Koneckonců, absenci červnových veder asi ocenili všichni startující. Kdo se někdy na opracovišti soukal před úlohou do saka ve 30°C, ví, o čem mluvím.
Na programu byly úlohy Z2 a Z3, každá s víc jak dvaceti starty. V půl desáté zaznělo halou první tradiční ,,ááá vjezd pracovním klusem“ a pak už to jelo. Rozhodčí opravdu nezaháleli a neúnavně rozdávali po celý den body, někdy štědře a někdy méně. Na obdélníku se střídal jeden kůň za druhým, všichni připraveni ukázat své drezurní know-how. Po první soutěži se zaradoval Orion, neboť jedna ze dvou startujících domácích dvojic Jana Hrdličková s Loherem obsadili první místo a obkroužili si čestné kolečko spolu s dalšími sedmi dekorovanými na akční hudbu Pirátů z Karibiku. V soutěži Z3 si pro žlutou mašli hrdě jela mladá jezdkyně Michaela Pavlisová z klubu U ryzáčka na svém poníkovi Trinka. Ten nám bez diskuze ukázal, že je zkrátka malej ale šikovnej.
A aby toho nebylo málo, konala se soutěž i v paradrezuře. Startujících bylo méně, ale jeli s naprosto stejným nasazením. Partnery jim byli Kos a Rosselini, naši osvědčení paradrezurní koníci. Vítězem se stal Miroslav Mlčkovský na Kosovi.
Řekla bych, že závody provázela nečekaně přátelská atmosféra. Sešli se tu různí lidé, kteří měli někdy s Orionem něco do činění, a asi i jiní potkali své bývalé kolegy od koní. A tak se stalo, že tahle setkání úspěšně zadupala do země nadměrnou soutěžní rivalitu.
Největší odměnou pro nás však bylo, když potom přišli startující a ptali se: ,,budete pořádat brzy další závody?“
No… kdy budou, to ještě nevíme, ale až je budeme pořádat, tak u toho určitě musíte být!
