V neděli 17. ledna jsme se v 10 hodin sešli na naší bránické jízdárně. No, moc se nám do studeného oblečení nechtělo, ale Nořin silný hlas nás přinutil k odvaze. Přece si před cvičenci z počernického JK Počin, kteří měli každou chvíli dorazit na společné paravoltižní soustředění, neutrhneme ostudu.
Poté co jsme byli všichni, soustředění začalo. Nejdřív jsme byli na barelu. Rozebírání povinné sestavy, vyvarování se možných chyb i vychytávky na finální cvik. Nora ukázala (jen ona a Bůh vědí, proč zrovna na mě :-) roztahovací cviky na zemi. Přestože v ten den měla mučící náladu, nedala jsem se a jí se nepodařilo vyloudit na mé tváři bolestnou grimasu Spíše naopak, čím víc tlačila, já jsem se smála.
Poté,celí zmrzlí, jsme se přesunuli do vyhřáté tělocvičny, kde pod dozorem naší dobré duše, fyzioterapeutky Jany Pohořelé, jsme ukázali hostům, jak u nás probíhá rozcvička a rehabilitační příprava v rámci běžného voltižního tréninku. Janina rozcvička byla jako vždy pečlivá, do posledního svalu a kloubu, ale naše těla takové cvičení v tak pozdním nedělním ránu zkrátka odmítala. A to nás teprve čekalo to nejlepší!
Po tělocvičně jsme šli na koně. Vzhledem k hojnému počtu účastníků se pod madla vzali koně Loher, Lugano a Kos, a tak najednou mohli cvičit hned tři cvičenci. Zopakovaly se rehabilitační cviky z tělocvičny i povinné sestavy z ranního barelu.
Pak jsme se postarali o naše čtyřnohé parťáky, vyčistili je a uklidili postroje, a mohli se rozjet ke svým teplým domovům. Soustředění bylo dobrým startem před sezónou, která nás čeká a také, jak doufám, počátkem další spolupráce s JK Počin.
Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se na soustředění podíleli, všem vodičům koníků, Janě Pohořelé, trenérkám z JK Počin a v neposlední řadě Noře Hořické.
Doufám, že se za rok na podobném soustředění ještě ve větším počtu sejdeme znova.
Hanka Roubíčková
